Klíšťata a Desatero pro toulky přírodou

F. Rettich

Při pobytu v naší přírodě Vám pravděpodobně nehrozí nebezpečí setkání s nebezpečnými živočichy, jako jsou medvědi, vlci či vzteklé lišky. Reálnější je možnost setkání s přemnoženými divočáky, což může být velmi nebezpečné. V přírodě Vám však zcela jistě hrozí setkání s  drobnými krvelačnými zvířátky. Ano, jsou to klíšťata – přesněji klíště obecné, latinsky Ixodes ricinus.“

  1. Klíšťata se vyskytují od časného jara do pozdního podzimu téměř všude v listnatých a smíšených lesích, na okrajích luk, v trávě u cest, ale i v „městské přírodě“ (lesoparky, zahrádky). Vyskytují se až do nadmořské výšky 1200 m.1 Nikdo není před nimi přirozeně ochráněn. Rčení „na mne klíšťata nejdou“ neplatí.
  2. Klíšťata přenášejí závažné choroby na člověka, zvláště klíšťovou encefalitidu a Lymeskou boreliózu.
    Místy je virem klíšťové encefalitidy nakaženo 0,1–3 % klíšťat 2 a často kolem 10–20 % 3 i více je nakaženo boréliemi.
  3. Proti klíšťové encefalitidě a Lymeské borelióze není nikdo dostatečně přirozeně chráněn.
  4. Účinnou, spolehlivou a dlouholetou ochranou proti klíšťové encefalitidě je očkování.4
    Pobyt v přírodě bez očkování může být rizikem.
  5. Očkování proti Lymeské borelióze dosud neexistuje, a proto je třeba se chránit jinými způsoby, např. vhodným oděvem a repelenty.
  6. Repelenty nás ochrání před klíšťaty jen dočasně, pouze několik málo (2–3) hodin, při delším pobytu v přírodě je tedy nutné aplikaci repelentu opakovat. Repelent aplikujeme přímo na kůži, a máme-li repelent ve spreji, aplikujeme jej i na oděv. Repelent nanesený na oděv má mnohem delší účinnost než je tomu při nanesení na kůži. Doba účinku repelentu proti klíšťatům závisí především na obsahu aktivní látky. V našich repelentech je to nejčastěji repelentní dietyltoluamid. Při nákupu pro větší děti a dospělé volte repelent, který má nejméně 20 % a více účinné látky.5 Délka účinku repelentu závisí také na množství repelentu, který na kůži naneseme (nešetřeme) a na naší tělesné aktivitě (pocení zkracuje účinnost repelentu). Pro děti použijeme repelent obsahující látku IR 3535.6
  7. I při použití repelentu je důležité se po návratu z přírody prohlédnout, zdali někde na těle klíšťata nelezou nebo se již nepřisála.
    Nalezená klíšťata hned odstraníme. Jsme-li v přírodě déle, prohlídku opakujeme několikrát denně.
  8. Zjistíme-li přisáté klíště, je nutné jej bezodkladně vhodným způsobem z kůže odstranit, nejlépe za použití speciálních plastových klíštěk.
    Ranku po vytažení klíštěte vydesinfikujeme.
  9. Učiníme-li tak zhruba do 24 hodin po přisátí klíštěte, je dobrá šance, že k přenosu borélií, původců Lymeské boreliózy, do našeho těla nedojde.7
    Bohužel v případě viru klíšťové encefalitidy je i krátkodobé přisátí klíštěte pro přenos viru dostatečné,8 a proto platí přikázání (bod) č. 4.
  10. Zpozorujeme-li na místě, kde se klíště přisálo, po několika dnech charakteristickou nápadnou skvrnu (tzv. erythema migrans), nebo pociťujeme-li po určité době po přisátí klíštěte příznaky onemocnění (zvýšená teplota, horečka, bolest hlavy, únava), je nutné vyhledat lékařskou pomoc. V případě, že lékař potvrdí boréliozu a nasadí antibiotika, předejde se možným dalším komplikacím, které tato nemoc může způsobit.
    Tato skvrna se vyskytuje přibližně u 50–80 % případů,9 nelze na ní tedy „spoléhat“ jako na univerzální indikátor onemocnění!

Tento článek byl honorován společností GSK

Reference:

  1. Danielová et al., International Journal of Medical Microbiology, 2006 (296) S1, 48–53.
  2. Růžek a kol., 2015, Klíšťová encefalitida, Grada.
  3. Daniel et al., Epidemiol Mikrobiol Imunol, 2006, 65(3):182–192.
  4. WHO, 2011, Position paper on tick borne encephalitis, Weekly epidemiological record, No. 24.
  5. CDC, https://wwwnc.cdc.gov/travel/diseases/tickborne-encephalitis [poslední přístup květen 2017].
  6. SZÚ a Lupi a kol., 2013, The efficacy of repellents against Aedes, Anopheles, Culex and Ixodes spp. – A literature review. Travel medicine and Infectious diseases, 11,6:374-411.
  7. Stanek et al., Lancet 2012; 379: 461–73.
  8. Lindquist a Vapalahti, Lancet 2008, 371(9627):1861–71.
  9. Bartůněk, Zdravotnictví a medicína, 2003, dostupné online http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/lymeska-borrelioza-154062 [poslední přístup květen 2017].

CZ/ENC/0040/17